Hlavní menu

Příběhy zaměstnanců – Libor Sadílek

13.10.2021

„Jedno staré přísloví říká: „Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky“. Já jsem do té řeky vstoupil třikrát. Tedy do té řeky pomyslné. Mou řekou jsou Žďárské strojírny a slévárny. Do ŽĎASu jsem poprvé nastoupil v dubnu roku 1980 na úsek rekreační správy jako kuchař v rekreačních střediscích Zubří a Svratka. Po třech letech jsem požádal o uvolnění ze střediska a o převedení do provozu přímo na ŽĎAS. Bylo mi vyhověno a nastoupil jsem do metalurgického provozu na čistírnu odlitků do party kladivářů jako vazač. Po roce práce jsem se vypracoval na kladiváře. Byla to těžká a náročná práce, ale jako mladému mi to nevadilo. Následně jsem byl z rodinných důvodů nucen ŽĎAS opustit a nastoupil jsem do Masokombinátu Polička. Po zániku společnosti a zlepšení rodinné situace jsem se rozhodl, že zkusím své štěstí opět na ŽĎASe. Nastoupil jsem na halu 5 do party brusičů na kyvadlových bruskách. Již podruhé jsem vstoupil do té mé pomyslné řeky. Po odchodu kolegyně do důchodu mi bylo nabídnuto místo jeřábníka, což jsem s radostí přijal. Asi po 10 letech jsem přestoupil zpět na halu 9 jako jeřábník, kde jsem pracoval až do doby, než mi po 47 letech práce vznikl nárok na plný starobní důchod. Do penze jsem odešel ke konci roku 2020. Avšak po půl roce od mého odchodu jsem souhlasil s již dříve přislíbenou brigádou, avšak za podmínky, že zůstanu na „svém“ jeřábu. Bylo mi vyhověno. A tak jsem 23. 8. 2021 ráno nastoupil do oné, mnou již zmíněné stejné řeky potřetí.“