Příběhy zaměstnanců – Jiří Málek

Na defektoskopii pracuji od ledna 1989 dodnes. V době mého nástupu bylo hlavní stanoviště na H5 (hale č.5). Vyjíždělo se za prací po celém podniku – přes zkušebnu (dnešní nástrojárna), kovárnu, hrubovnu, strojírny, až po speciální dílnu (učiliště). Zkoušky bez porušení materiálu se prováděly zejména na výkovcích a na svarech na montážích.
Co mě sem přivedlo? Asi otec. Zavedl mě k tehdejšímu vedoucímu kontroly, který sháněl „defektoskopce ultrazvukáře“ (krásný žargon, že) na hrubovnu. Tehdy se zde vyráběla ložisková tělesa na vagony a odlitky se měly zkoušet metodou objemovou – ultrazvukem. Proč jsem na to kývl? „Defektoskopie je věda budoucnosti,“ pronesl tehdy pan vedoucí odboru. A měl pravdu.
Všechno ovšem mělo svůj vývoj. Defektoskopie se rozdělila na strojírny a metalurgii. Moje pracoviště se z důvodu nárůstu objemu zkoušek začalo budovat na odlitcích. Začátky nebyly vůbec jednoduché, ale dnes nám závidí NDT (nedestruktivní defektoskopie) snad všichni zahraniční i domácí zákazníci. Nezůstal jsem zde sám, jak bylo původně zamýšleno, ale postupně nás přibývalo, až nás bylo rázem ke třiceti.
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s dvěma výjimečnými kolegy, s panem Františkem Brabcem a panem Wolfgangem Lepschim, přejímačem z Voestalpine Linz, který nás léta zaučoval. Dovolím si říct, že naše defektoskopie je díky oběma jmenovaným tam, kde je. Proč o nich mluvím? Poněvadž to byla škola. NDT se nedá jen tak naučit, to trvá léta. Nestačí jen udělat kvalifikační zkoušky, ač jsou velmi náročné. Zde navzdory dnešnímu trendu neplatí, že člověk by měl měnit po pěti letech zaměstnání, jinak už nemá energii a nemá co dát zaměstnavateli. Pořád platí to stejné, dobrým ultrazvukářem se staneš až po deseti letech. I „defekťák“ se musí neustále vzdělávat, jinak mu ujede vlak.
Práce defektoskopáře je zajímavá, pestrá. A to i z toho důvodu, že každý výrobek je prakticky „nový pacient“, který se musí vyšetřit. Stejně jako je tomu v lékařství. Na někoho se stačí kouknout očima (vizuální zkouška), u jiného musíme použít RTG, ultrazvuk, popřípadě magnetickou rezonanci.
Dnes je mojí hlavní náplní tvorba instrukcí, procedur pro zákazníka ještě před výrobou, ale vždy, pokud je to možné, si jdu “zašmrdlat“ se sondou. Je to pro mě vlastně odpočinek a tak trochu i srdeční záležitost.
A proč jsem zůstal dodnes? Asi proto, že defektoskopie je opravdu obor budoucnosti a stále věřím, že to někdo pochopí. A taktéž proto, že bych rád ještě předal zkušenosti mladým, poněvadž náš kolektiv bohužel stárne (někde je asi chyba :)). Když se něco nedaří, řídím se ikonou ždárské průmyslové školy panem Ing. Vitvarem (byli jsme jeho poslední ročník). Říkal nám: „Nebyli jste ani lepší ani horší, jak ti před vámi.“