Příběhy zaměstnanců – Dominik Svoboda

To, že nebudu sedět někde v kanceláři, jsem věděl už jako malý kluk, který pomáhal dědečkovi zatloukat hřebíky. Manuální práce pro mě byla jasná volba. Proto jsem hned po ukončení základní školy začal studovat technickou střední školu ve Žďáře nad Sázavou. Vystudoval jsem obor mechanik seřizovač ukončený maturitou. Při studiu jsem chtěl stipendium od firmy Žďas, ale nebylo to jednoduché. Museli jsme se snažit a ozvat se sami, abychom je získali. Po dobu studia jsem byl každé prázdniny ve Žďase na brigádě, ale musím přiznat, že za těch pár měsíců jsem se toho moc nenaučil. Až po nástupu už jako zaměstnanec na pozici horizontkář na divizi Nástrojárna jsem se začal pořádně učit, co to je obrábění. Po dvou měsících zaškolování mě „hodili do vody, ať se naučím plavat”. Nebylo to jednoduché začít téměř hned po škole dělat práci na úrovni zkušeného zaměstnance. Ze začátku jsem se stále vyptával na rady od zkušených kolegů, abych byl schopný dokončit zadanou práci. Po roce jsem přestoupil na „mašinu” za spolužákem, se kterým jsem do firmy nastoupil. Uplynul další rok a oba jsme se společně přesunuli na nejnovější stroj na dílně, na obráběcí centrum FRF 300/6. Museli jsme se naučit jinému obrábění než na horizontkách. Ze začátku jsme si pomocný materiál pro upínání nebo přímo nástroje půjčovali od kolegů z jiných strojů. Postupem času jsme „naši mašinu” plně vybavili. Teď po pár letech na tomto stroji už vím, že se na nástrojárně nemám profesně kam posunout. Nicméně každý den v práci je jiný. Jednou se daří, pak zase ne, takže se neustále učím novým věcem. Když to shrnu, moje práce mě baví a jsem rád, že můžu pracovat v takovém úžasném kolektivu lidí.